Husa s cukrovou čepicí

January 3, 2007 on 2:04 pm | In Cestopis, Krajiny |

Navštívit parky amerického jihozápadu v prosinci má něco do sebe. Téměř žádní turisté, netradiční pohledy na známá místa pod sněhovou poklicí a příjemný chládek i v pouštních oblastech. Kdo má ovšem smůlu, ten skončí v horském sedle ve sněhové vánici.

K jednomu z fotograficky nejvděčnějších míst patří bez pochyby Bryce Canyon. Předplatíte-li si sníh a modrou oblohu, pak závěrka foťáku pozná nádenickou dřinu.

Strmé sevřené údolí s vysokými pískovcovými stěnami a věžemi to je národní park Zion. Na následující fotografii se tyčí Tři patriarchové.

Mono Lake - fotografy oblíbené místo, kde ze spodu jezera vyvěrající horké prameny bohaté na minerály vytvořily na hladině bizardní útvary - tufy.

Do kopce se klikatící silnice směrem k Death Valley. Občasné cedule s nápisem “DIP” pak označují místa, kde se silnice zavlní jako horská dráha a hambáče od oběda o sobě dají znovu vědět.

Obligátní pohled, který se ovšem jen tak neokouká. Yosemitské údolí s mohutným žulovým El Capitanem a v pozadí se zasněženým Half Domem.

Joshua Tree je z pohledu laika kombinací mezi stromem a kaktusem. Tak trochu něco jako prasopes :-), ale v Mohavské poušti mezi velikými kameny a oblými skalami mu to sluší.

Chybí-li vám měřítko na následující fotografii, potom při podrobnějším pohledu najdete na cestě bílé auto.

Death Valley hraje barvami jako malířská paleta - pohled z ptačí perspektivy.

Kamenný les věží Bryce Canyonu - prostě Adršpach na červeno :-)

Velikost Grand Canyonu se na fotku prostě zachytit nedá. Překvapení čeká na každého.

Přes kilometr vysoký žulový monolit “El Capitan” v Yosemite Valley. Zvláštní jméno je překladem z jazyka původních indiánů, kteří jej pojmenovali podle jednoho ze svých náčelníků. První přelezení v roce 1958 trvalo 48 dnů.

Prodám rodinný domek v klidném prostředí s menší cvičnou horolezeckou stěnou na zahradě za domem.

Věže jako z reklamy jenom ten Marlboro chlapík nikde. Že by rakovina plic?

Kýč - “slovo z německého Kitsch, kterým jsou v umění označována díla, která jsou příliš okázalá, rušivá, triviální nebo „laciná“. Jedná se také o laciné napodobeniny a nekvalitní ztvárnění určitých tématů. Takový kýč postrádá jakoukoliv uměleckou hodnotu.” (Wikipedia)

Jazyky matky přírody si olizují šrám na tváři.

Svrbějící ruce horolezce vyžadovaly občasné odření v místních lákavých spárách.