Bali

October 6, 2006 on 12:11 am | In Cestopis |

Bali coby indonéský ostrov je v dnešní době pro našince ideální místo. Po bombových útocích na cizince je ostrov turisticky poloprázdný, každého návštěvníka si tu předcházejí, ceny za jídlo a ubytování jsou povětšinou velmi lidové a ostrov má rozhodně co nabídnout. Vadou na kráse je snad pouze ta vzdálenost.

Nejprve turisty zaujmou místní hinduistické chrámy, ale zájem rychle opadne, když zjistí, že každá zapadlá vesnice má alespo�? tři. Největší z nich ovšem stojí zato.

Snad na každém rohu se válejí drobné oběti jako úlitby hinduistickým bohům. Obvykle jsou to pestré květy v miskách z palmových listů, nad kterými čmoudí vonná tyčinka. Před každým obchodem či stánkem alespo�? jednu najdete a tak si člověk musí dávat pozor, aby do nějaké nešlápnul, což určitě nepřináší štěstí.

Bali je plné volně se pohybujících opic, kterých je nejvíce na turisticky oblíbených místech a hlavně v tzv. opičích lesech, kde jich kolem vás poskakuje až několik desítek. Nevidět, neslyšet, nemluvit?

Pa�? máma

Typickou venkovskou krajinou nížin jsou rýžová pole často tvořící terasy na svazích kopců, které jsou zavlažovány důmyslnými systémy kaskád a kanálů.

K cestám na venkov je nejlepší si půjčit auto. Tenhle koráb, s poněkud zavádějícím názvem “Suzuki Katana”, vypadá z venku dobře, ale byla to rachotina, která měla určitě alespo�? jednou přetočený tachometr. Každé nastartování byl malý svátek a jízda do strmých kopců balijských hor vyžadovala jemnou práci s kozím dechem sípějícího motoru.

Cesta do hor.

Osobitý způsob plašení ptáků. Větrem poháněná vrtule nadzvedává vařečku, která s úderem dopadá na starý hrnec.

Dřina na rýžových polích. Sorry šéfe, cigarety nemáme.

Sušení rýže.

Chrám Tanah Lot postavený na malém ostrůvku v moři je přístupný pouze za odlivu a nabízí kýčovité scenérie při zapadajícím slunci.

Návštěva v líhni motýlů - škoda, že ta nádhera vydrží jenom pár týdnů.

Vzájemné vybírání blech z kožichů patří k oblíbeným opičím kratochvílím.

Tady jsem pánem já…

Ranní pohled z hotelu na okraji starého kráteru - kužel nově rostoucí sopky Mt. Batur uprostřed je zato relativně nový a aktivní. Kdo si vezme při výstupu vejce, může si je nahoře pohodlně uvařit v páře valící se ze země. Kdo si ovšem nahoru vezme ještě smůlu, toho uvaří sopka i s vejci.

Cesta autem po ostří starého kráteru je dost neobvyklá. Z Mt. Baturu jsou vidět stoupající malá oblaka páry. Naposledy o sobě dal Batur vědět asi před pěti lety, což je stále vidět na spálené zemi před sopkou.

Nepozorným turistům ukradnou drzé opice vše co jen trochu připomíná něco k snědku. Nepohrdnou ovšem ani slunečními brýlemi a naditými prkenicemi. Následující potvora se s výhružným vrčením dobývala do nešťastníkovy propisky. Zastavila se až po rozkousání plastu a ochutnání náplně. Blééé. Ještě, že to s ní neseklo, neboť za zády měla šluchtu útesu.

Dělá sice kukadla, ale stejně jenom špióní co by čmajzla, potvůrka.

Balijci na venkově neustále něco slaví - vymóděná vesnická silnice.

Co neuneseš v rukách, to si šoupni na hlavu. Každá balijka je tak trochu artistka.